Způsoby odbíjení

Mimo houpání lze zvon rozezvučet i staticky : pomocí kladiva. Tento způsob je používán hlavně u oznamování času a u zvonkoher. Důležitou podmínkou je aby kladivo bylo dimenzováno vzhledem k váze zvonu, bylo vyrobeno z odpovídajícího materiálu a byla možnost seřídit sílu úderu.

S postupující modernizací začala i výroba nejdříve elektromotorových kladiv, imitujících pohyb táhel starých mechanických hodin a ovládajících původní kladiva. S postupem času se montovaly na hřídele motoru různé pákové převody s více-méně uspokojívými výsledky ovšem s problémem seřízení síly úderu. Dnes se výrábějí v naprosté většině takzv. elektromagnetická kladiva kde cívka přitáhne kotvu s ramenem na kterém je připevněna úderová část. Toto odbíjení je všeobecně považováno za nejšetrnější.

 

                                                                                                    

Na tomto snímku je zachyceno původní alespoň 200 let staré kladivo ovládané táhlem elektromotoru. Část která zajišťuje úder na věnec zvonu je v klidové poloze podepírána pružícím ocelovým pásem. Přizvednutí kladiva je pouze kolem 3 - 5 cm, úder velmi citlivý a z hlediska zvukové kvality daleko nejlepší. Nevýhodou je neustálá kontrola opěrného pásku.

Tam kde není možnost použít původní systém odbíjení se montují elektromagnetická kladiva u kterých se seřizuje nejen síla úderu ale i délka impulsu.

Odbíjení na cimbály má určitě z hlediska historického své opodstatnění, ale tam kde jsou na kostelní věži zavěšeny i mnohasetkilové zvony je velká škoda jim nedat možnost oznamovat čas. Zvukově jsou tyto dva typy odbíjení zcela odlišné - úder hodin na zvon je však bezesporu dominantnější.

 

Koupelny, dlažby, obklady, Beltonette Havířov | Distribuce obalů z papíru, lepenky a voštinových desek | didaktické a dřevěné hračky | Plastové figuríny